Rozmrzající permafrost na Sibiři vytváří tikající metanovou bombu

Na potenciální časovanou metanovou bombu, která může vlivem rozmrzání trvale zamrzlé půdy vzniknout, upozorňují klimatologové již několik let. Nyní nejnovější mezinárodní studie využívající mimo jiné satelitní snímky ukazuje, že stále se zvyšující teploty v nejsevernějších oblastech Ruska vedou k masivnímu uvolňování metanu – velice účinného skleníkového plynu, který planetu otepluje mnohem více než tradičně uváděný oxid uhličitý.

Studie byla publikována v prestižním vědeckém časopisu PNAS (Proceedings of the National Academy of Sciences).

„Jsou-li závěry správné, není to vůbec dobrá zpráva,“ komentuje Robert Max Holmes, vedoucí vědecký pracovník centra Woodwell Climate Research Center, který se na uváděné studii nepodílel.

Analýza satelitních snímků dosud nezkoumaných oblastí na Sibiři odhalila, že z odkrytého vápence se uvolňuje obrovské množství metanu. Vlna veder z roku 2020 způsobila únik metanu ze dvou velkých pásů skalních útvarů v povodí Jenisej-Chatanga, které se nachází několik set kilometrů severně od polárního kruhu.

V roce 2020 vzrostly teploty v kotlině téměř o 11 stupňů Celsia nad normál, což způsobilo, že se z vápence uvolnila prastará ložiska metanu, která byla uvnitř něj uvězněna. Údaje vědce velmi zaskočily. Ti totiž předpokládali, že se plyn objeví spíše na jiných místech.

„Zvýšený únik metanu bychom očekávali spíše v oblastech s mokřinami,“ popisuje Froitzheima. „Tam ale patrný nebyl. K nejvýraznějšímu uvolňování metanu docházelo na vápencových výchozech, na kterých je velmi málo půdy.”

Poradní skupina pro klimatickou krizi (CCAG) bere výsledky studie velmi vážně a vyzývá ke „globálnímu výjimečnému stavu“. Permafrost pokrývá 65 procent Ruska a taje velmi rychle, neboť teploty na Sibiři a v dalších arktických oblastech nadále rychle stoupají.

„Vědce také šokovalo, že teplé počasí napomáhající rozmrazení permafrostu nastává zhruba 70 let před modelovými projekcemi,” uvádí varování CCAG. Kromě toho CCAG poukazuje také na predikce, dle kterých by Arktida mohla do roku 2100 ztratit až 89 procent svého permafrostu.

Zpráva CCAG upozorňuje, že zvyšující se teploty by mohly tlačit Arktidu k „nevratnému“ bodu zvratu, kdy by nastalo masivní uvolnění metanu a dalších plynů, a v důsledku toho k rozpadu sibiřské infrastruktury. Poškozeny by mohly být přehrady a elektrárny, včetně té jaderné.

„Příběh je prostý,” uzavírá zpráva. „Ke změně klimatu dochází rychleji, než se předpokládalo.“

Originální publikace: https://www.pnas.org/content/118/32/e2107632118

Zdroj: Smithsonian Magazine, zdroj titulního obrázku: Alexander Nerozya, Pexels.