Spojení chronické bolesti zad a špatného stravování je doprovázeno změnami v mozkovém centru pro štěstí a strach

Pacienti s chronickou bolestí zad mají podobnou úroveň fyzické aktivity jako ti, kteří bolest nepociťují.  Teorie, známá jako „model vyhýbání se strachu“, naznačuje, že lidé s bolestí se vyhýbají fyzické aktivitě, aby se vyhnuli bolesti spojené s pohybem. Výzkumy naznačují, že systém odměňování mozku může být důležitým faktorem při spojování bolesti a obezity.

V nedávné studii výzkumníci pod vedením Paula Geha, M.D., asistenta profesora na University of Rochester, NY, zkoumali stravovací návyky lidí s bolestí dolní části zad před a po přechodu na chronickou bolest nebo po jejím ústupu. Hodnotili také změny v nucleus accumbens, části mozku, která hraje důležitou roli v mechanismech odměny, štěstí, strachu, agrese, závislosti, smíchu atp. Zjistili, že narušené stravovací chování nastává poté, co se bolest stane chronickou a je doprovázena strukturálními změnami v nucleus accumbens.

Studie se zúčastnily 3 různé skupiny:

• 43 lidí s chronickou bolestí dolní části zad, což je bolest zad trvající 12 týdnů nebo více

• 51 lidí se subakutní bolestí zad, což je bolest zad trvající 6–12 týdnů

• 36 zdravých jedinců bez bolesti jako kontrola

Účastníci podstoupili dva experimenty v různých dnech ne více než týden po sobě.

V prvním experimentu výzkumníci požádali účastníky, aby přišli do laboratoře bez pocitu hladu a také bez pocitu sytosti, aby ohodnotili svůj hlad na stupnici od 0 – „Vůbec nemám hlad“ – do 100, tj. „Nikdy jsem neměl větší hlad“ Ti, kteří uvedli, že na škále cítili více než 30 ze 100, dostali malé občerstvení a požádali je, aby počkali 30 minut, po kterých účastníci zopakovali své hodnocení hladu.

Tým pak vyzval účastníky, aby ochutnali 3 kousky želatinového dezertu a tři kousky pudinku a zaznamenaly své smyslové vjemy a pocity (sladkost, celkovou intenzitu, zda se jim ta chuť líbí nebo nelíbí, hlad, plnost, žízeň, mastnotu, krémovitost, chtění více jídla).

Ve druhém experimentu výzkumníci pozvali účastníky do laboratoře kolem oběda a požádali je, aby přišli hladoví. Po příchodu tým vyhodnotil jejich procento tělesného tuku a poté jim nabídl porci máku a sýra, aby napodobily účinky jídla. Dále nabídli každému účastníkovi pudink, který ohodnotili nejvýše během předchozího experimentu, a požádali je, aby jedli tolik, kolik jim chutná, a poskytli stejná hodnocení jako v předchozím experimentu.

Účastníci také vyplnili různé dotazníky týkající se bolesti, úzkosti, impulzivnosti, stylu stravování, citlivosti na odměnu a hodin fyzické aktivity týdně. Zúčastnili se také magnetické rezonance, aby si vědci mohli vizualizovat jejich nucleus accumbens. Tento experiment se zopakoval ještě jednou s odstupem času přibližně 1 roku.

Při druhé návštěvě výzkumníci zaznamenali, že 20 pacientů ve skupině se subakutní bolestí zad se zotavilo (pokles vnímání bolesti o více než 30%) zatímco 16 pociťovalo přetrvávající bolest. Tým také poznamenal, že mezi skupinami nebyly žádné významné rozdíly ve věku, pohlaví, indexu tělesné hmotnosti, letech vzdělání a úzkosti. Zatímco pacienti s chronickou bolestí hlásili vyšší skóre deprese než ostatní skupiny, žádná ze skupin nevykazovala klinickou depresi. Zjistili, že pacienti se subakutní bolestí zad, kteří se zotavili při sledování a pacienti s chronickou bolestí dolní části zad, narušili stravovací návyky, pravděpodobně v důsledku narušené signalizace sytosti. Skenování magnetickou rezonancí pacientů se subakutní bolestí zad při sledování a pacientů s chronickou bolestí prokázalo silnou korelaci mezi oblibou jídla bohatého na tuk a objemem nucleus accumbens.

Na vysvětlení svých zjištění výzkumníci uvedli, že změny v nucleus accumbens u pacientů se subakutní bolestí zad při sledování je mohou chránit před hedonickým narušením příjmu potravy během počátečních fází tohoto stavu. Poznamenávají také několik omezení svých zjištění, včetně malé velikosti vzorku, potřeby reprodukovat své výsledky ve větším měřítku a že testovali pouze jeden typ bolesti.

„Tato studie má několik omezení,“ dodal Dr. Afzal. „Autoři se zaměřili pouze na neuropatickou bolest, zatímco chronická bolest dolní části zad se může vyskytnout z jiných důvodů, jako jsou strukturální nebo kostní bolesti. Přestože počet subjektů byl poměrně vělký, nebyla tam žádná zmínka o kulturní, rasové a etnické variabilitě ve vnímání bolesti a stravovacích návyků.“

„Kromě toho, průměrný věk subjektů studie byl 30 let. Bylo by skvělé provádět podobné studie v pozdějších věkových skupinách. Studie se zaměřila na bolest dolní části zad a zajímalo by mě, jestli existuje podobná souvislost s jinými syndromy chronické bolesti, jako je fibromyalgie, syndrom komplexní regionální bolesti nebo jiné neuropatické bolesti,“ dodal.

Foto: Unsplash, National Cancer Institute

Zdroj: medicalnewstoday.com