Stav odlesňování v Amazonii lze sledovat podle společenstev martináčů
Poslední odhady ukazují, že se od roku 1970 ztratilo asi 20 % původní rozlohy Amazonského lesa. Studie, které se věnovaly ochraně biodiverzity, byly zaměřené spíše na kvetoucí rostliny a obratlovce. Bezobratlí živočichové tvoří ale většinu zvířat na Zemi, např. hmyzu je popsáno přes 1 milion druhů, a i jejich ztráty vzbuzují obavy. Nová studie se věnuje dvěma velmi charismatickým čeledím nočních motýlů. Jsou to evolučně sesterské větve, ale odlišují se svými životními strategiemi.
Martináči (Saturniidae) se na rozdíl od denních motýlů a lišajů (Sphingidae), jako dospělci neživí nektarem z květů. Ve skutečnosti se neživí vůbec a žijí jen krátkou dobu ze zásob, které si vytvořili v larválním stádiu polyfágní housenky — jedná se o tzv. “kapitalisty”(angl. capital breeders). Oproti tomu dospělci lišajů vyhledávají květy s nektarem (angl. income breeders). Jsou velmi mobilní a rychlí, často se jedná i o migranty a většinou tráví ve stadiu mono- / oligofágní larvy kratší dobu než martináči, protože se nemusí “tolik vykrmovat”. (Polyfágní = velká škála druhů živných rostlin; mono- / oligofágní = jeden / jen několik druhů živných rostlin)
Studie byla provedena na 27 farmách v Brazílii s různou historií odlesnění. Výsledky studie ukazují, že na místech s velmi nízkou kvalitou lesa a malou pokryvností stromového patra, tedy na odlesněných plochách, převažují větší polyfágní druhy. Na odlesnění reagovali zejména martináči, u mobilnějších lišajů se neprokázala signifikantní patrnost v souvislosti s krajinou. Na druhou stranu na plochách, které byly odlesněné už dlouho (ca. 40 let), byla zaznamenána celková vyšší diverzita druhů i jejich rozšíření, na rozdíl od farem, kde došlo k odlesnění nedávno (ca. 10 let).
Výsledky tedy zdůrazňují komplexní způsob, jakým se struktura a historická dynamika krajiny ovlivňují. Od toho se odvíjí i složení společenstev neotropických (Jižní a Střední Amerika) nočních motýlů. Jasně se ukázalo, že martináči silně reagují na změnu struktury okolní krajiny a mají tedy potenciál stát se indikátory pro monitorování životního prostředí.
Zdroj: Royal Entomological Society, Zdroj titulní fotografie: wikimedia commons
