Včely se sociálně distancují, když jsou pod hrozbou parazitů

Včely se sociálně distancují, když jsou pod hrozbou parazitů

Včela medonosná (Apis mellifera) je zástupcem sociálního hmyzu. Mezi hlavní výhody společenskosti patří zcela jistě rozdělování práce a povinností (např. společná péče o potomstvo). Nevýhodou ale je, že společenské aktivity mohou zvyšovat riziko nákazy. Vypadá to, že si včely vyvinuly schopnost sociálního distancování, aby vybalancovaly výhody a rizika.

Mezi zvířaty se příklady sociálního distancování najdou napříč různými druhy, oddělenými miliony let evoluce. Paviáni například méně častěji čistí jedince s onemocněním trávicí soustavy. Mravenci, infikovaní patogenní houbou, se odsouvají za hranice společnosti. Před rokem jsme na CZECHSIGHT psali o sociálním distancování upírů. Koneckonců i při pandemii COVID-19 je lidem doporučené se sociálně distancovat od ostatních.

Nová studie zkoumala, zda přítomnost ektoparazitního (vnějšího – podobně jako klíště) roztoče kleštíka včelího (Varroa destructor) v koloniích včel medonosných, vyvolá změny v sociální organizaci, aby se snížilo šíření parazita ve včelím úlu. Mezi hlavní stresové faktory, které včely ovlivňují, patří právě napadení kleštíkem.

Úl je tvořen dvěma hlavními částmi. Vnější část je obývána staršími jedinci, například “sklízeči” (angl. foragers), kteří vyhledávají a přináší potravu. Ve vnitřní části je královna, potomstvo a dělnice, které se o potomstvo starají. Toto uspořádání umožňuje chránit nejvíce zranitelné jedince před venkovním prostředím a nemocemi.

Bylo zjištěno, že u kolonií nakažených kleštíkem jsou v centrální části úlu výrazně omezeny dorozumívací tance, o kterých jsme na CZECHSIGHT také psali, které mohou zvyšovat přenos parazita. Pečovatelské aktivity jsou více soustředěny do centrální části úlu. Ukazuje se, že v případě napadení parazitem se starší jedinci (sklízeči — foragers) přesouvají na periferii, zatímco mladší jedinci (hlavně pečovatelky a potomstvo) se drží ve středu úlu, aby se tyto skupiny mezi sebou distancovaly. To vede ke snížení kontaktu mezi jednotlivými včelami a k redukci šíření infekce.

Včely jsou tedy schopné maximalizovat výhody sociálního života tam, kde je to možné a zároveň minimalizovat risk infekčního onemocnění, když je to potřeba.

Zdroj: phys.org, Zdroj titulního obrázku: Kai Wenzel, Unsplash