Zajíc polární trhá rekordy. Za 49 dní urazil minimálně 388 kilometrů

Zajíci polární dokážou překonat velké vzdálenosti. Zástupce Lepus Arcticus v severní Kanadě cestoval dál, než jsme mysleli, že je možné.

BBYY, jak byla samice zajíce označena, urazila v divočině během 49 dní vzdálenost více než 388 kilometrů – nejdelší vzdálenost zaznamenanou mezi zajíci, králíky nebo jinými příbuznými druhy. Vědci o tom informovali v časopise Ecology.

„Představovat si, že tak malé zvíře, které žije v tak extrémních podmínkách, urazí v průměru 8 kilometrů za den během sedmi týdnů, je skutečně ohromující,“ říká Joel Berger, ekolog z Colorado State University ve Fort Collins a vedoucí vědec ze společnosti Wildlife Conservation Society, který nebyl součástí této studie.

Polární zajíc váží zhruba stejně jako domácí kočka, tedy cca 4 kilogramy. V tundře jsou kořistí lišek a vlků. Vzhledem k důležité roli zajíců v arktické potravní síti chtěl ekolog Dominique Berteaux z Université du Québec zjistit, jak se zvířata pohybují po nemilosrdné krajině.

V roce 2019 Berteaux a kolegové připevnili satelitní sledovací obojky na 25 zajíců polapených poblíž severního cípu Ellesmere Island v Nunavutu v Kanadě. Když zajíci odběhli, vědci neměli tušení, že malá stvoření zahajují ohromnou expedici přes tundru, dodává Berteaux. Je to proto, že zajíci a jejich příbuzní, zajícovití, obvykle tráví svůj život na jednom známém území, kde je dostatek dostupné potravy.

Polární zajíci tento trend překonali a většina z nich urazila vzdálenost mezi 113 a 310 kilometry. Žádný zajíc se nepřiblížil výkonu BBYY, která zemřela z neznámých příčin asi měsíc po dosažení svého cíle.

„Aby zajíc vydržel tak nebezpečnou cestu, musí najít potravu, aniž by se stal potravou,“ jak říká Dennis Murray, suchozemský ekolog na Trent University z Peterborough v Kanadě, který se na práci nepodílel. „Díky tomu je výkon BBYY ještě působivější,“ dodává.

Berteaux a kolegové doufají, že data z BBYY a dalších zajíců mohou pomoci při vytváření strategií ochrany ekosystému polární pouště. Ale i v této rané fázi je vzrušující najít „něco netušeného u zvířete, o kterém jsme si mysleli, že ho docela dobře známe,“ říká Berteaux.

Originální publikace: https://esajournals.onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1002/ecy.3620

Zdroj: ScienceNews

Obrázek: Isaac Demeester vie Unsplash